projekt | pomoc

Top: World: Česky: Volný_čas: Domácí_zvířata: Kočky: Plemena

Toto je střešní kategorie pro všechna plemena a stránky se od nich odvíjející.

Birma

Je to středně velká, svalnatá kočka se silnou kostrou. Normální váha dospělé kočky je okolo 3,5kg, kocour by měl být viditelně mohutnější s váhou okolo 5kg. Birmy dospívají zhruba ve věku 18ti měsíců, plné dospělosti však dosahují až ve věku 4let.

Hlava je krátká, klínovitá. Má přibližně tvar rovnostranného trojúhelníku se zaoblenými vrcholy. Ideální poměr délky k šířce je ale 5:4.

Důležitá je silná stavba lebky s mírně zaobleným čelem a plné, mírně zaoblené lícní kosti.

Nos je středně dlouhý a při pohledu zepředu se nezužuje. Z profilu je špička nosu lehce zešikmená a s počátkem osrstění nosu začíná lehké klenutí hřbetu nosu, jež končí v prohlubni pod myšlenou horizontálou procházející středem očí. Jedná se o typický římský nos birem. Tato prohlubeň nesmí tvořit stop. Rovný profil nebo stop jsou považovány za vadu. Brada je silná, výrazná, dobře formovaná. Nesmí být plochá ani ubíhající. Špička nosu a brada by měly být na stejné úrovni. Většina Birem má dokonalý skus.

Všechny proporce hlavy musejí spolu harmonizovat a vytvářet vzhled otevřeného srdce.

Uši mají být středně velké až menší se zaoblenou špičkou. Jejich délka má poněkud přesahovat šířku jejich základny. Posazené jsou středně daleko od sebe a mírně na straně. Vnitřní okraj základny ucha by měl být na pomyslné svislici, jež prochází středem oka. U mladých zvířat mohou uši působit jako příliš velké, ale jestliže mají dostatečně silnou stavbu lebky, v dospělosti budou harmonizovat s celkovou velikostí hlavy zvířete.

Oči jsou oválné až kulaté a vždy dokonale otevřené. Jsou umístěny v přímé linii, ale vnější koutek by měl být položen výše, než vnitřní. Vzdálenost mezi očima musí být nejméně na šířku jednoho oka, ale více místa mezi očima vytváří lepší dojem. Barva by měla být co možná nejtmavší modrá. Barva očí se u Birem v průběhu života vyvíjí a teprve v dospělosti dosahuje konečné sytosti.

Končetiny Birem jsou pevné, spíše kratší s kulatými tlapkami na nichž jsou pravidelné bílé skvrny, tzv.ponožky. Ponožky jsou typickým plemenným znakem Birem. Tyto ponožky musí být čistě bílé a co možná nejvíce souměrné na všech čtyřech končetinách. Měli by končit na ohybu zápěstí, nebo na přechodu prstových a záprstních kostí, které by neměli přesahovat. Mírně delší ponožky na zadních končetinách mohou být tolerovány. Na zadní straně pánevních končetin končí ponožky tzv. ostruhami. Ideální ostruhy jsou tvaru obráceného "V"a zasahují do ? až ? chodidla. Kratší nebo delší ostruhy mohou být tolerované, ale nesmějí přesahovat přes patu. Barva polštářků chodidel může být růžová, anebo smíchaná s barvou znaků.

Tělo musí mít Birma pevné, svalnaté, ne tlusté. Základem je silná konstituce obdelníkového formátu s vodorovnou hřbetní linií, dobře vyvinutým hrudníkem a silnou šíjí.

Ocas je dlouhý, dobře osrstěný a rovnoměrně zbarvený. Je pružný, bez zálomků. Dlouhý by měl být přibližně mezi lopatky kočky. Příliš krátký či příliš dlouhý ocas je vadou.

Srst je dlouhá až polodlouhá s jemnou hedvábnou strukturou a málo vyvinutou podsadou. Na zádech, bocích a ocase je srst nejdelší. Dospělá kočka má límec, který je nejvýraznější v zimě, u koťat nebývá patrný. Tak jako všechny polodlouhostrsté kočky mají i Birmy krátkou letní srst a dlouhou zimní.

Barva vykazuje všechny charakteristiky známé u koček se zbarvením colorpoint s tím, že všechny čtyři tlapky jsou bílé. Znaky jsou na obličejové části, uších, končetinách, ocase a u kocourů na varlatech. Musejí být stejně vybarveny v dobrém kontrastu s barvou těla. Obličej kočky kryje maska, kterou opticky dělí od uší proužek světlé srsti. Okolí očí pysky a nos je vybarveno podle zbarvení odznaků. Kočky bez žíhání mají plně vybarvený nos.

Barva srsti plných znaků je nejdříve plně vyvinutá až po roce života kočky, u zředěných barev i o rok déle. Barva těla by měla být zlatavě béžová až světle béžová. S přibývajícím věkem však tmavne.

Na rozdíl od ostatních plemen koček, neměla Birma dosud zapotřebí měnit svůj typ, aby se stala atraktivnější pro chovatele. Jako tradiční čistokrevná kočka lahodí vkusu svých milovníků již téměř sto let stejným typem a nezaměnitelných charakterem. Birma nepodléhá žádným módním trendům,je nadčasová.

Britská krátkosrstá

Tyto kočky byly vyšlechtěny v Evropě.První standard byl vypracován v Anglii.Jejich šlechtění bylo orientováno na kočky robustní postavy a k jejich zdokonalení byly přikříženy EXO a PER kočky,které přinesly mnoho nových barevných variet.Toto plemeno je u nás velmi oblíbené.

Typ a standard:
Britské krátkosrsté kočky jsou velké,silné,statné a svalnaté.Samec je větší než samice a to výrazněji než u jiných plemen.Toto plemeno vyniká zakulacenými tělesnými tvary.Hlava je kulatá,tváře plné a nos krátký.Z profilu by měl být mezi čelem a nosem patrný úhel.Čelist by měla mít stejnoměrný skus,bez známek posunutí vpřed nebo vzad.U samců vyniká výrazný podbradek.Uši jsou malé a posazené daleko od sebe.Končetiny jsou krátké,ale velmi silné. Srst je krátká a velmi hustá díky dobře vyvinuté podsadě.Ocas je silný se zakulacenou špičkou.

Barevné variety:
Chovají se v plných barvách(jednobarevné) a to v barvě černé,modré,čokoládové,lilové,krémové, červené, želvovinové ve všech barevných odstínech. Dále jsou povoleny tři různé kresby a to mramorování,tygrování a tečkování.Povoluje se barva bílá,barvy stříbřité,bíle skvrnité (bicolor).Nejnovějším zbarvením,které se povoluje jsou akromelanické odznaky(siamské),s nimiž je spojena modrá barva očí. Tomuto zbarvení se říká colorpoint.

Povaha:
Britská kočka není náladová,naopak má klidnou,snášenlivou povahu.Není tolik upovídaná jako jiná východní plemena,její hlas je tichý a tak je často považována za skvělou společnici do bytu.Britská kočka se ráda pohybuje v blízkosti "svých"lidí,nechá se hladit a mazlit,ale lidem se nevnucuje.Díky své povaze jí vyhovuje i soužití s jinými kočkami,psy a dětmi.Mláďata bývají často velmi hravá,ale od jednoho nebo dvou let začínají být kočky stále pasivnější.Tyto kočky nevyžadují ustavičnou pozornost.Také se o nich dá tvrdit,že nemají sklon k toulání.

Mainská mývalí

Historie
Jde původně o plemeno americké, což už ostatně napovídá samotné jméno kočky. Toto plemeno bylo v průběhu let importováno i do ostatních koutů světa a získává si stále větší oblibu. Tyto kočky byly poprvé spatřeny ve státě Maine a od toho je částečně odvozeno jméno plemene. Druhé slovo - "mývalí" bylo kočce přiřazeno díky jejímu chocholatému ocasu, nápadně připomínajícího medvídka mývala. Dlouhý a chundelatý ocas je pro tyto kočky typický. Jedna legenda vypráví o Marii Antoinettě, která právě tyto kočky nesmírně milovala a aby mohly uniknout před francouzskou revolucí, odeslala je do Ameriky. Kočky se zde pak staly předky současného plemene. V některých amerických chovech byly mainské mývalí kočky uznány už v roce 1967. Od 80. let jsou akceptovány i v Evropě.

Charakter
Mají velice příjemnou a přátelskou povahu. Jsou to hraví a rozkošní domácí mazlíčci. S lidmi jsou schopny navázat velmi pevný vztah. Mají rády děti. Mainské mývalí kočky většinou bývají velice umazlené. Jejich přítulnost je pro ně typická. Samozřejmě, každá kočka je svou povahou jedinečná, a tak se i mezi nimi najdou takové, které dávají přednost nikoliv chování v náručí majitele, ale spíše uvelebení se v jeho těsné blízkosti. Ráda se zapojí do všech aktivit svého majitele. Je velmi hravá a její hravost jí většinou vydrží po celý život. Velice dobře se snáší s ostatními kočkami, dokonce i se psy.

Typické rysy

Mainská mývalí kočka je mimořádně krásná kočka. Je obzvláště velká a robustní, má statné a svalnaté tělo se silnou kostrou. Kocour může vážit až 10 kg a měřit až 1 metr. Kastráti mohou dosahovat i větší váhy - až 12 kg. Kočičky bývají menší než kocouři a jejich průměrná hmotnost je kolem 6 a 7 kg. Do plné velikosti dorůstají poměrně dlouho, až mezi třetím a čtvrtým rokem života. Velké kulaté tlapy dávají základ středně dlouhým končetinám. Mezi polštářky jim vyrůstají husté chomáčky chlupů. Hlava je dlouhá se zřetelně vystupujícím čenichem. Kožich s polodlouhou srstí je hustší kolem krku (způsobuje tak typický límcový efekt), na nohou, na břiše, a na ocase. Ocas je na kočičkách dominantní. Je stejně dlouhý jako jejich tělo. Přestože má polodlouhý kožich, nevyžaduje tolik kartáčování. Jejich srst totiž není náchylná k plstnatění. Je to však hustý kožich, který kočku chrání během dlouhých zimních měsíců. U tohoto plemene je akceptovatelná skoro každá barva a vzor. Oči mohou být oříškové, zelené, měděné, modré, dokonce může mít každé jinou barvu. Zvláštností u těchto koček je jejich mňoukání. I když bychom u koček této velikosti předpokládali pořádný hlas, připomíná svým mňoukáním spíše holoubčí vrkání.

Hlava
Hlava by měla být středně dlouhá i široká s čtvercovým nosem a silnou bradou. Lícní kosti vysoce nasazené.

Uši
Uši by měly být velké, vysoké a vzpřímené, osazené chomáčky chlupů vyrůstajících z vnitřní strany. Jsou posazeny daleko od sebe, mají širokou základnu a na koncích jsou špičaté, zakončené štětinkami.

Kožich a tělo
Typická je hustá srst, mírně mastná (aby odpuzovala vodu). Žádoucí je límec kolem krku. Chocholatý ocas. Tělo velké, silné a svalnaté s dlouhýma velkýma nohama a velkými oblými tlapkami.

Perská

Plemenný standard

Na výstavě koček se udělují body za celkový vzhled, hlava, stavba těla, barva očí, barva a kvalita srsti a kondice. Ideální zvíře tak může dostat max. 100 bodů. Hlava je kulatá a masivní, sedí na krátké a silné šíji. Malé a kulaté uši jsou nasazeny nízko na hlavě. Oči jsou velké a kulaté, jejich barva musí ladit s barvou srsti. Profil má mít "stop", což je krátké. hluboké prohnutí linie mezi čelem a nosem. Dále má mít plné tváře, široké a silné čelisti s dobře vyvinutou bradou. Tělo je velké s krátkými a silnými končetinami. Tlapky jsou velké a kulaté s dlouhými pouzdry drápků. Ocas je krátký, bez zakřivení nebo zalomení, je hustě osrstěný. Srst je hustá, hedvábná a měkká. Je nadýchaná, plná lesku a kolem krku tvoří límec.

Barvy srsti
Černé a bílé
Tyto dvě barvy jsou přibližně stejně staré. Čistě černá barva je nesmírně žádaná, protože většina koček má náznak bílých skvrn. Zda bude mít kotě černou barvu se dá také zjistit až v jeho dospělosti.

Modré a červené
Modré patří mezi nejoblíbenější variantu v Británii, i proto, že je poměrně snadné je vyšlechtit. Naproti tomu, šlechtění červených peršanek je nesmírně obtížné, protože se u nich často vyskytuje žíhání.

Další plné barvy: Mezi méně známé barvy patří krémová, čokoládová a lilová

Barvy

• S kresbou
• S odznaky
• Želvovinové
• Dvoubarevné
• S tipingem

Copyright © 1998-2007 Netscape